Nalijme si čistého vína, kolik z nás si golfistu představí jako snoba? Osobu, nejčastěji podnikatele, z nejvyššího patra amerických mrakodrapů. Osobu, která si členstvím v klubu upevňuje postavení ve společnosti. Osobu, která na zelených hřištích uzavírá milionové kontrakty.
O tom, že nemám ve velké oblibě „tradiční“ sporty mezi které patří hlavně fotbal jsem se zmiňoval již několikrát. Můj odpor umocňují Sportovní noviny (obzvláště televizní stanice Nova), ve kterých je čas v drtivé většině vyplněn fotbalem a zbytek hokejem. Ostatní sporty jako by neexistovali. Doufám, že po prvních dvou dnech olympiády v Pekingu zjistili tvůrci zpráv, že existují i další sporty.
Kdo mě zná osobně nebo si tady alespoň přečetl těch pár řádků o mně, tak ví, že jsem osoba „závislá“ na sportu. Není snad žádný sport, který bych odmítl, a to i když některé nepatří k mým oblíbeným. Existuje i skupina sportů, které mě k sobě lákají neuvěřitelnou silou, ale zatím to prostě nevyšlo. Jsou to takové mé nesplněné sny. A k takovým snům patřil donedávna i golf.
Počasí tomu zdaleka neodpovídá, ale zima již zkončila. A s ní končí i veřejné bruslení na hradeckém zimním stadionu.
Ačkoliv jsem vyrážel na pohybovou aktivitu z bytu včas, na naše startovací místo jsem dorazil přesně v 8:00. Již při sjíždění nedalekého kopečna se mi zdálo, že tam nikdo nečeká. A opravdu - nikdo tam nebyl. Má šedá kůra mozková se tedy rozhodla hledat stopy po dalších horských kolech, a že bych skupinku ještě dojel - bohužel jsem ale žádné odpovídající stopy neobjevil. Chvíli jsem ještě bloudil po plácku a v tom jsem uslyšel blížící se kolo - byl to náš dozor, a tak se mi ulevilo. V tu dobu jsem ještě netušil, že to bude dnes jediný další člen.
Navigace
© 2008-24 Ondřej LUKÁŠ ~ ikony famfamfam ~ sxc.hu
Tento kód slouží k testování robotů vykrádajících obsah těchto stránek