Přidáno: 12.04.2009 v 19.00
Ptáte se, proč má tento článek stejný název jako kategorie, ve které je umístěn? Tento článek se potuluje mou hlavou již strašně dlouho. Zprvu se jednalo pouze o shluk myšlenek a názorů. Názorů na dění (nejen) dnešního světa. Názorů, které jsem si nechával pro sebe. Čas nedokážeme zastavit a já se již nedokázal dívat stranou. Chtěl jsem vše vykřičet do světa. A tak vznikla tato kategorie „Láska, sex a nenávist“, která měla obsahovat jakožto úvodní (hlavní) článek tento text. Vždy soupeřím s nedostatkem času, který potřebuji pro zapsání písmen vystihujících mé pocity. Tentokrát jsem článek sabotoval ale i já. City a prožitky, které mým tělem poslední dobou jezdí nahoru a dolů jak na horské dráze klamně ovlivňovali mé uvažování. A podávaly mu milné naděje, že existuje řešení.
Je den × je noc. Je bílá × je černá. Jsou lidé hodní × jsou lidé zlí. Přidáme-li k tomu známé rčení, že protiklady se přitahují. A smícháme se sloganem: „Když ji miluješ, není co řešit.“ Vzniká nám život, který nebude vždy končit šťastným happyendem, tak jak nám ukazují americké filmy.
Dívám se kolem sebe. Dívám a vidím jak se ještě děti ženou za něčím, čemu říkají vztah. Snaží se být tak strašně moc dospělými, přitom nikdo z nich neví, co to obnáší. Nikdo z nich na to není psychicky připraven. Tyto „vztahy“ skončí většinou již po velice krátké době a to kvůli malichernostem typu: „Neodpověděl jsi na SMS!“ Na druhou stranu existují i páry, které spolu vydrží několik let ačkoliv jejich vztah započal již na základní či na počátku střední školy.
Patříte-li k lidem, kteří hledají dlouhodobý vztah, zní to přeci tak nádherně. Když při poznávání nových kamarádů na vysoké škole můžete říci: „Mám už 5 let přítele/přítelkyni.“ Kde se ale nachází ten pravý důvod, proč jsou stále spolu? Mají opravdu ten nádherný vztah jako v počátcích? Mají vztah, ve který věřili?
Nejsem psycholog a ani jsem se neúčastnil žádného podobného výzkumu. Přesto jsem za dvě dekády svého života poznal blíž několik slečen, které mi dovolily vyslechnout jejich příběh „lásky“. Příběh naivních snů. Příběh o nalhávání si sama sobě. Příběh se smutným koncem.
Na začátku našeho příběhu je žena a muž. Tedy spíš dívka a chlapec. Pro zjednodušení vsadíme dívku již na libovolnou střední školu. Dívka je mladá, hezká i chytrá. Pod vlivem okolního světa se však snaží najít partnera. Partnera, se kterým by zapadla mezi ostatní. Minulost jí zatím moc štěstí nepřinesla, ale nevzdává se. Je ochotná bojovat. On, o dva roky straší. Životem proplouvá. Budoucnost ho nezajímá, žije současností – chodí se bavit a užívat si. Své vlastní úlety neřeší, ale od své případné partnerky vyžaduje naprostou věrnost a chce nad ní mít plnou kontrolu.
Již brzy přijde den, kdy se spolu tito dva mladí lidé setkají. Není podstatné jak. Zda ji osloví v klubu a pozve na drink, či ji vyhledá přes internet a po několika vzájemných řádcích nabídne, aby za ním přijela (třeba do Prahy). Již brzy přijde den, kdy ona nesmělá zvedne svůj pohled a podívá se mu do očí. Svět se náhle zatočí jak v dívčích románech a na naší modré planetě náhle vzniká nový pár. Zamilovanost, o které dívka četla zatím jen v knížkách, jí dává naději i sílu. Překonává různá úskalí a vzdává se svého dosavadního života. Věří, že on je ten pravý. Věří, že sním bude již navždy.
Čas plyne a zprvu dokonalý vztah ztrácí svou jiskru. Hoch již není k dívce tak pozorný. Ve vztahu se začíná objevovat stereotyp. A vznikají první větší neshody. Dívka před sebou však stále vidí svůj sen. Úplně obyčejný sen o dokončení střední školy a následném nástupu na vysokou. Sen o věrném milujícím manželovi, dětech, psu (koni). Sen pro který je ochotna obětovat vše a nechce za to nic navíc. Stačí jí pouhé pohlazení, objetí či vlídné slovo a na veškerá příkoří náhle zapomíná. Hoch si pomalu začíná být vědom své jisté „nadvlády“.
Po nějaké době se vzájemně poznávají obě rodiny. Mladík působí spokojeně a dívka svá vnitřní trápení nikomu neříká. Navenek je tedy jejich rodiny vidí jako dokonalý pár. Dívka si uvědomuje, že se vztah mění, avšak je přesvědčena, že: „Tak to prostě musí být.“ Ve snaze udržet vztah jaký byl se snaží o některých problémech s přítelem mluvit. Ten však tato vážná témata všelijak obchází. Dívka se odpovědi nedočká, přesto skončí s partnerem v posteli. To v ní dočasně vyvolává dojem, že ji snad konečně pochopil. Mladík si však bere pouze její tělo.
Mezitím, co jsme z kalendáře odtrhli několik dalších listů, vyrostla z naší dívky krásná mladá slečna. Kolem níž se pohybuje několik málo kamarádů. Najde se ale mezi nimi takový, kterému bude důvěřovat a svěří se mu? Pokud ano, dokáže jí být oporou? Dokáže do jejích (nádherných modrých) očí říci nezaujatý názor? Názor oproštěný od všech „kamarádských řečiček“. Názor, za který ho bude nenávidět. Co se stane pak? Když si tato slečna z očí sundá růžové brýle? Když si uvědomí, že ve vztahu s jejím přítelem obsadil fotbal, hokej či počítačové hry první místo. Druhé místo samotný sexuální akt. Třetí mladíkovo kamarádi. A teprve pak by mohla být již ona. Možná si konečně uvědomí, že její sen zmizel. Změní se tím ale něco? Začne žít znovu? Je těžké opustit někoho komu darovala svou duši, opustit svou druhou rodinu. Je těžké zapomenout. Vše zašlo pro tuto slečnu už moc daleko, všeho se vzdala, všeho si je vědoma. A tak teď čeká doma až se rozbliká mobilní telefon. Tam stačí jedna milá SMS, vlídné slovo a již znovu běží zpátky. Zavře oči a odpustí mu cokoliv. A to i kdyby ji podvedl. Blížící se letní prázdniny jsou k tomu jako stvořené. Lidé jezdí na různé dovolené či tábory, kde potkávají nové lidi a seznamují se s nimi. Někteří jsou větší, jiní menší. Někteří jsou tmavovlasí, jiní blonďatí.
Stále čekáte na romantický happyend? A já myslel, že už jste pochopili, že tady není žádná červená knihovna. Zde můžete najít pouze svět. Ten svět, který čeká za dveřmi. Svět ve kterém platí: „Chceš si žít jako prase v žitě? Buď svině!“ Přesto příběhu nechám otevřený konec, avšak já již ve změnu nevěřím. Možná ale někdo, někdo kdo bude číst tyto řádky bude mít sílu, sílu věřit. Naději.
Veškeré údaje jsou zcela smyšlené a jakákoliv podobnost s Vámi či Vašimi rodinnými příslušníky nebo blízkými je zcela náhodná.
tak v mnoha řádcích článku poznávám i svůj vlastní příběh a myslím, že spousta lidí to bude mít podobně. záleží na úhlu pohledu, z jakýho se na to díváme. já znám jenom pohled dívky a vím, že není jednoduchý všechno hodit jen tak za hlavu (momentálně prožívám něco, co za hlavu nehodim ještě hodně dlouho :-( ) vztah, který byl velice podobný tomu, co popisuješ, začal zéměř stejně a vydržel tři a půl roku než přišel ten osudový krok a ten snad musí přijít vždycky a já věřim, že jednou přijde... Je těžký to psát nezaujatě :D
Kdybych si tento článek přečetla před 4 lety, tak bych kroutila hlavou a považovala bych tenhle scénář za výjimečné vyústění vztahu. Bohužel (teď už vím, že bohudík) jsem tohle zažila na vlastní kůži. Byla jsem schopná se omezit pro vztah, pro lásku, pro muže. Problém tady spočívá asi v tom, že jsem se vzdala v podstatě toho, co tvořilo moji osobnost. Prostě jsem to přestala být já, což zákonitě partnera přestalo bavit. V tomto scénáři těžko hledat happyend, toto může skončit jen dvěma způsoby - rozchodem nebo trápením(sebezapíráním) ženy. Jsem ráda, že to skončilo. Myslím, že ve vztazích jsou zkušenosti hodně přínosné a důležité. Tato zkušenost mi doufám otevřela oči na tolik, že se v příštím vztahu chyb vyvaruji. Přeji všem zažít to špatné, aby mohli poznat, co je dobré.
Navigace
© 2008-24 Ondřej LUKÁŠ ~ ikony famfamfam ~ sxc.hu
Tento kód slouží k testování robotů vykrádajících obsah těchto stránek